Rodrigo Batarce

Stejně jako hollywoodské filmy, které zobrazují idealizovanou lásku, i mýtus o lepší polovičce se hlásí k představě párů, které se najdou, doplňují a žijí šťastně až do smrti.

Tato představa je však na hony vzdálená realitě, v níž vztahy fungují mnohem komplikovaněji. I přesto je víra v poloviční pomeranč stále silná, a proto je důležité tento mýtus vyvrátit. Půl pomeranče, nebo celý pomeranč? Odhalíme to níže s pomocí odborníka na psychoterapii.

Jaký je mýtus o lepší polovině

Ximena Muñoz Latuz

Mýtus o lepší polovičce odkazuje na pojetí milostného vztahu, ve kterém se jeden z partnerů nemůže fungovat bez druhého, který ho doplňuje. Jinými slovy, partner je vnímán jako prodloužení vlastního těla a je potvrzen jak individuálně, tak ve vztahu.

V tomto smyslu představa lepší polovičky nejen zpochybňuje schopnost být autonomním subjektem, ale také redukuje druhou osobu na status, o který usiluje, nebo na očekávání, která od ní člověk má.

"Pokud je muž nejistý, bude hledat bezpečnou ženu, která dělá rozhodnutí, protože on sám jich není schopen, a tak bude tuto partnerku považovat za svou lepší polovičku, protože v něm určitým způsobem vyplňuje prázdnotu," vysvětluje psycholog Iván Salazar Aguayo1 .

Totéž platí pro introvertní lidi, kteří hledají společenské partnery, aktivní lidi, kteří hledají pasivní partnery, nebo agresivní lidi, kteří hledají partnery s poddajnou povahou, říká odborník: "Hledají kompenzaci v polaritě toho druhého," dodává kouč.

Důsledky

Ačkoli se kolem hledání lepší polovičky vytváří romantický obraz, pravdou je, že... tento koncept vede k iracionálnímu přesvědčení, že existuje dokonalá komplementarita. Ale nejenže neexistuje, ale také znehodnocuje lidi, kteří hledají svou druhou polovinu, a nechává je ve stavu stagnace a/nebo lenosti.

"Nebezpečí spočívá v přesvědčení, že jsme bytosti, které se v určitém okamžiku uzavřou do sebe, přestanou se vyvíjet a ospravedlní se tím, že si řeknou: "Jsem takový a budu takový po celý život." Myslím, že to je velké riziko hledání člověka, který má to, co já nemám," vysvětluje Iván Salazar, který dodává, že mýtus o lepší polovičce jen posiluje naše nedostatky.

"Například velmi introvertní lidé, místo aby rozvíjeli svou společenskou stránku, budou hledat extrovertního partnera a využívat ho jako jakéhosi mluvčího. A tak se budou vždy podřizovat energii druhého člověka, aby si vynahradili to, co nemají".

Místo toho, aby se snažili rozvíjet to, co jim chybí, jsou to lidé, kteří se zaseknou v určitém bodě svého života, a tak se zapletou do vztahu.

Dlouhodobé

Podle této představy se námluvy nebo manželství nebudou zakládat na autentické lásce, ale na vlastnostech, které vyplňují prázdnotu.

Jak je to tedy s dlouhotrvajícími vztahy a může se mýtus o lepší polovičce udržet po delší dobu? Zatímco se hledá partner, který se hodí a vyplní mezery? všichni lidé se vyvíjejí A právě zde se páry dostávají do konfliktu, vysvětluje psycholog a kouč.

Například u velmi nejistých lidí, když se život sám postará o jejich posílení, v tomto případě o jistotu, nebudou už tak spokojeni se svým vztahem, ani s partnerem, který o všem rozhoduje: "Už nebudu tím mladým mužem, který byl oslněn nějakou vlastností své partnerky, protože tuto vlastnost své partnerky začnu pěstovat i já, a proto místo toho, abych byldoplňky, začali jsme se střetávat".

A naopak, "pokud jsem velmi bezpečný člověk a mám partnerku, která má potíže s rozhodováním, když začne růst a vyvíjet se, budu ji muset umět potvrdit a znovu přizpůsobit dynamiku páru," vysvětluje Iván Salazar Aguayo, "věřím tedy, že pokud přejdeme od polarity k integraci našich vnitřních osobních aspektů, a to oběma směry, vztah bude stabilnější a budeme mít lepší vztah.léčí.

"Klíčové je, aby se každý z partnerů rozvíjel, integroval a stále méně vyžadoval tuto komplementaritu, která může být v určitém okamžiku trochu extrémní nebo dokonce nezdravá," dodává odborník.

Protějšek

Moisés Figueroa

Z výše uvedeného je zřejmé, proč je důležité demystifikovat představu "lepší polovičky". Existují však případy, kdy protiklady mohou fungovat, pokud to není požadavek nebo důvod, proč být s druhou osobou, tj. rozpoznat ty aspekty, které jsou protikladné, přijmout je, ocenit je a dát je do služeb vztahu.

"Existují páry, které se s touto komplementaritou nebo pocitem, že ten druhý je jejich lepší polovička, dokážou velmi dobře vyrovnat, a to v pozitivním smyslu, ne jako s něčím, co prožívají v nedostatku, ale z přijetí toho, že ten druhý je jiný než já, má vlastnosti, které já nemám, a které proto vztah obohacují," říká Salazar.

Takže, poloviční nebo plný pomeranč?

Daniel Esquivel Fotografie

Vzhledem k tomu, že lepší polovina odkazuje na druhou polovinu, odpověď je, že vždy usilovat o to, aby byl celý pomeranč Zbavte se iracionálních přesvědčení, například že štěstí závisí na druhé straně, a začněte se starat o své vlastní slabosti.

Páry navíc nejsou dokonalé, ale tvoří je lidé s charakteristickými vlastnostmi, které jsou mnohdy společné, ale kteří spolu také vyjednávají, komunikují a mění se.

"Pokud je totiž jeden člověk velmi aktivní a druhý velmi pasivní, nastane okamžik, kdy se tato polarita, pokud se nezmění, vyčerpá oba. A myslím, že psychoterapie může v tomto smyslu hodně pomoci," doporučuje psycholog Iván Salazar.

Pokud tedy máte pocit, že jste uvězněni v mýtu o lepší polovičce, obraťte se na prostory pro transformaci, sebepoznání, seberegulaci svých emocí, učení se přijímat druhého a pozorně naslouchat, mimo jiné užitečné nástroje pro páry, které se snaží být celým pomerančem, a ne jen jednou polovinou. V podstatě, které jsou odhodlány ke zralému a zdravému vztahu.

Nejde o útok na romantiku, ale spíše o uzemnění některých pojmů, které stojí za to a které by z dlouhodobého hlediska mohly váš vztah poškodit. Mezi ně patří i to, že si ujasníte, že ke štěstí nepotřebujete druhého člověka, ale že jste šťastní sami, společně s druhým člověkem.

Odkazy

1. Psycholog a kouč Iván Salazar